Proč chameleon?

Podstatou každého člověka je – proměna. A u těch malinkých lidí, u dětí, tomu není jinak. Ve školce či ve škole jsou to hodňoučká zlatíčka, hlasí se, pomáhají s mladšími dětmi, jedí samostatně vlastním příborem, vystřihují třeba hodinu složité tvary pro velikonoční výzdobu… ale pak přijdou domů a jako by je někdo vyměnil: skáčou komukoli do řeči a prý to musí říct hned, protože jinak by to zapomněly; tahají sourozence za kapuci a smýkají jím po místnosti; nimrají se v jídle a jen promyšleným trikem se nají tak, že nemají pět minut po večeři hlad na něco sladkého; rozkramaří pastelky, fixy, vodovky, tempery a začnou malovat obraz, a za pět minut už téměř s brekem otráveně fňukají, že se nudí. Tyto proměny můžou nabírat nejrůznějších forem a můžou mít i zcela opačný efekt: zavolá vám paní učitelka, že vaše dítko ve škole zlobí, neposlouchá, nehlásí se, ruší, šíří třídou sprostá slova, a vy tomu nemůžete věřit, protože doma všechno klape.

Dospělí jsou na tom podobně. Proměňují se podle toho, jestli jednají se svými drahými polovičkami, se svými sourozenci, s kamarádkami či kamarády ze základky a kamarádkami či kamarády z práce, s rodiči, s dětmi… Pokud člověka navíc životní cesta zavede dokonce do cizí země a ve hře je potom i jiný jazyk, jiná kultura, jiná paměť podvědomí, jiné vzpomínky, jiná národní jídla a tak dále, může takové přepínání z jednoho já do druhého já být automaticky na denním pořádku. Někdy to vychází přirozeně z naší nejhlubší podstaty, někdy je to nezbytností, někdy jsme z toho unavení.

Podívejme se, jak jsou na tom chameleoni

Zabarvení a chování chameleonů se sebou úzce souvisí. Jednak podle zbarvení těla můžeme poznat, jak se chameleon cítí nebo jakou má náladu, a jednak to slouží i k domluvě mezi samotnými chameleony. Samotná změna barvy netrvá dlouho, stačí na to 3 sekundy. Barvy jsou mimořádně pestré, avšak každý druh má svou omezenou paletu barev. U většiny druhů převládají všechny možné odstíny zelené, hnědé a černé barvy. Některým druhům nedělá problém se vybarvit i do žluté, oranžové, modré a fialové barvy. Zásadní fámou týkající se chameleonů je, že dokáží měnit barvu podle prostředí. To ale není pravda, svou barvu totiž mění podle emocí.

(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chameleoni)

Člověk jako chameleon

Chameleon vystihuje podstatu člověka, a tato metafora je laskavá, vlídně barevná, plná možností a má schopnost nasadit myšlence křídla fantazie. Kým jsem? Kým bych mohl/a být? Nejde o přetvářku či faleš, ale o autentickou formu života, jejímž základním článkem je proměna. Když dětem předčítáme pohádky, v kterých se to míhá nadpřirozenými postavami, kouzly, personifikovanými věcmi a dobrými konci, vedeme je za ruku pohádkovým světem, který je paralelou k tomu našemu skutečnému. Naše děti poslouchají a chtěly by být také takové. Před chvílí ještě vzdorovaly, když si měly zase vyčistit zoubky, a teď tu pozorně leží nebo sedí a poslouchají příběh nebo pohádku, kterou jim předčítáme. Všechny děti milují, když jim čteme. Když jim čteme to, co právě jim nasadí ta jejich křídla fantazie.

Internetový portál i-chameleon je pohádkovým světem pro malé i velké chameleony. Jsou v něm příběhy pro malinké lidi, ale důležitou součástí tohoto světa jsou ti velcí lidé. Základem tohoto portálu je jedna jediná myšlenka: uvědomit si, že dětské tady a teď dovede mít nejrůznější podoby – a má tedy vlastnost chameleona. Když budeme jako rodiče s dětmi to jejich tady a teď sdílet, když se staneme příjemnou součástí jejich tady a teď např. předčítáním toho, co pro ně vybereme, rozpoznáme okamžitě jejich zabarvení – které, jak jsme se dozvěděli, se nemění podle prostředí, ale podle jejich emocí.