i-CHAMELEON

 

 

 

Někdy mám pocit, že mým znamením měl být chameleon - divotvorná bytost naplňující můj život fantazií, proměnami, růzností hlasů a jazyků a neustálým přelétáním ze světa skutečnosti do světa fantazie a zase zpátky. Jmenuji se Andrea Fischerová a narodila jsem se ve znamení raka. 

V Příbězích, které právě prochází proměnou, došlo k tomu, o čem sní každý chameleon/každý rodič, který vědomě ví, že byl jednou dítětem: probudila se v něm dětská fantazie. Kdyby to bylo ne mně, chameleon by se stal 13. znamením zvěrokruhu. Každý ho v sobě někdy/e máme.

Nahlédly malým oknem do dřevěného stavení a vypadalo to, že v něm nikdo není. Pomalu otevřely dveře a proud světla dopadl na kočku spící na hromádce sena. Kočka se tím světlem probudila, podívala se na ně, vstala, protáhla se a byla černá. Vyskočila do okna a když z něj seskakovala, její chlupy se prodloužily a zbarvily do mourovata. Rozvážným krokem došla ke studánce, do které k Hanině a Valerinině překvapení vstoupila, a potopila se. Potom z vody vystoupila, byla najednou zrzavá a chlupy měla suché. Přiblížila se k dívkám a její tělo kočkovité šelmy se plynule proměnilo v tělo vysoké ženy. Měla snědou pleť, světlé vlasy až do pasu a oranžové dlouhé šaty s hloubokým výstřihem lemovaným korálky. Dívky nedovedly říct ani slovo. Zíraly na ni jako po probuzení ze snu, který nemohl být skutečný. Nebyl. A byl.

Žena se posadila ke stolku před stavením a pohybem ruky dívky vyzvala, aby se posadily naproti ní. Na stole stál skleněný džbán s vodou a tři kameninové pohárky. Nalila do každého z nich po okraj a napila se. Možná čekala, že jí dívky řeknou, proč přišly, ale nic neříkaly. Byly z té proměny, která se odehrála přímo před jejich očima a o které toho Valerina už tolik slyšela, úplně oněmělé.

„Myslela jsem, že přijdete,“ řekla Maud. Mluvila velmi pomalu a hlas měla hluboký. „Myslela jsem si ale, že přijdete dřív,“ dodala a pousmála se.