Vzniká zde pohádkový svět pro malé i velké chameleony a nabízí příběhy pro děti (i když momentálně se zde dočtete jen úryvky, protože E-bookovou část jsem pozastavila, a nějaké Básničky). Vše, co má schopnost nasadit dětem - a nejen jim - křídla fantazie, sem patří. Stačí jeden element a z obyčejného vyprávění se stane vyprávění pohádkové. Však to znáte. V hlase se objeví něco jako kapka živé vody, vypravěč vdechne život naprosto čemukoli a pohádkou na dobrou noc může prolétnout třeba i několik barevných draků.
Jeden moudrý muž vyhodnotil fantazii takto: Svět, který obsahuje třeba i jen představu o existenci draků, je bohatší a krásnější, nehledě na nebezpečí, které s sebou tato představa přináší.
Příběhy jsou specifické tím, že v sobě obsahují silné motivy ze světa zvířat a rostlin. Vytváří v dětské mysli obrazy, které pohladí a jsou velmi laskavé. Navracejí dětskou fantazii tam, kde je dětem nejlépe a kde se děti, víc než dospělí, cítí propojené se vším kolem nás - navracejí děti do přírody a do krajiny, kde se odehrává neviditelný, nekonečný život. Každý příběh v sobě navíc obsahuje nějaké ponaučení o světě živočichů, ať už jsou to kočky, veverky, lišky, světlušky, zajíci, králíci či labutě.
„Co to znamená? Že už se neuvidíme?“ zeptala se žena-labuť. „Řekni mi to. Zůstanu labutí?“
„Znamená to mnohem víc,“ odpověděl a usmál se. „Nesmíš už měnit podoby. Musíš se rozhodnout. Smíš si ponechat jedno tělo a jednu formu bytí. Téměř nikdo tuto možnost nemá. Ty ji máš. Až se rozhodneš, musíš jako labuť nebo jako žena spolknout tuto perlu. V tom těle, v kterém perlu spolkneš, zůstaneš. Rozumíš mi? Když tak neučiníš do sedmého východu slunce od dnešního rána, zahyneš. Nezapomeň. Sedm východů slunce.“
...
Příběhy psané kočičím fouskem
I. Mňoukání v hromádce mokrého listí
II. Cinka není kočka domácí
III. Malá veverka a její cesta domů
IV. Světélka ve tmě
V. Kdo to tady dupe?
VI. Není zajíc jako zajíc
První dva příběhy vypráví o dvou malých dětech, do jejichž života vstoupí šedivé kotě, z kterého velmi brzy vyroste moudrá, klidná a ... kouzelná kočka Cinka. Cinka má totiž jednu výjimečnou vlastnost, díky níž se propojí svět lidí a zvířat. V třetím a čtvrtém příběhu Cinka prožije svůj první den venku a z dobrodružné cesty se vrátí ... až když na krajinu padne noc. Víte např., jestli veverky žijí ve skupinách nebo jestli jsou spíš samotářky? A jak je to se světluškami? Létají všechny - samičky i samečci? To všechno se z příběhů dozví vaše děti (i vy :)) V pátem a šestém příběhu se Cinka setká se dvěma zajíci. Se dvěma trochu zvláštními zajíci, kteří jsou sice nerozlučnými kamarády, ale jedna věc jim pořád vrtá hlavou. A je schopna je rozhádat a honit po cestách i necestách do úmoru. V dalších příbězích potkáme srnku, berušku, káně a možná i vzácného motýla.
!!! Příběhy jsou momentálně nedostupné !!!
Tento svět však není jen o harmonické a dramatické cestě růstu a poznávání života. Objeví se v něm liška - jako by se usmívala, jako by se šklebila, jako by nosila cizí masku, jako by vstoupila do prostoru, do kterého nepatří a moc dobře to ví a přesto v něm zůstává - a navíc, na jejím hlase je něco nevysvětlitelně rušivého - a nikdo neví, co se od ní dá čekat...
____________________________________________________
Od obrazu ke slovu a zase zpátky
V pohádkovém světě pro malé i velké chameleony nikdo neonemocněl rýmou, a tak se tu zvesela rýmuje 🙂 Kočka, kůň, labuť nebo datel - na každém rohu na nás vykukuje něco, co bychom si měli velmi pozorně prohlédnout, pohrát si s tím a klidně tomu dát jiný tvar, jinou formu. Jako ti správní CHAMELEONOVÉ. A tak vznikl nápad vytvořit hravý veršovaný projekt OD OBRAZU KE SLOVU A ZASE ZPÁTKY. Po pravdě, Hrubín to není. Je to prostě něco jiného 🙂
JE TU VEŘEJNÁ VÝZVA!!!
Máte-li ve svém archivu fotografii jakéhokoli živého tvora (kromě člověka) obývajícího naši planetu a nejlépe střední Evropu, pošlete mi ji. Dokud neonemocním rýmou, ráda si s Vaší fotografií zarýmuju a udělám z ní součást tohoto projektu. Fotografie zasílejte na adresu pribehy@i-chameleon.cz
