Autor Andrea Fischerová

O autorovi

Spisovatelka a autorka pohádkového webu "i-CHAMELEON"

„To je naše.“

Bydlela ve vedlejším domě a moc jsme toho o ní nevěděli. Bylo jí kolem šedesáti a žila sama, jen s černým labradorem, s kterým jsme ji vídali chodit po okolních ulicích a v parku. Vždycky jsme se slušně pozdravili jako sousedé, ale teprve když onemocněla, oslovila mě. Poprosila mě, jestli bych jí mohla pár dní venčit psa, z čehož byly děti nadšené, a jestli bych...

Šedé, zamračené strašidlo

Někdy si slova vyřčená v hněvu představuji jako šedé, zamračené strašidlo, které vylétne člověku z pusy a letí a letí… Letí přímo do ucha, potom do hlavy a nakonec do srdce. Tohle šedé, zamračené strašidlo nás pak pronásleduje na každém kroku, vysmívá se nám a zastrašuje nás, nedá nám zapomenout a znemožňuje dobrou komunikaci. Zloba, hněv či vztek jsou neoddělitelně propojeny se zklamáním, smutkem a strachem: ano, nějaké...

Fantazie: když růžové tričko je závojem z křídel plameňáků

Co dělat, když má naše dítě fantazii? Myslím nejen to, že je hravé a že si rádo hraje, ale že si dovede vymýšlet doslova nepředstavitelné věci… a v naší každodennosti na tento typ světa prostě není čas… Jak zacházet s dětskou fantazií, která je často plodem velké křehkosti dětské duše? Jednoduchá odpověď by byla: Naslouchejte a berte dítě vážně. Věřte...

Ještěrkám ocásky dorůstají

Děti jsou jako ještěrky v divoké přírodě a my dospělí v nich zanecháváme dramatické stopy. Malé, nepopsané, nevinné děti otevřené všemu jsou vystavené v první řadě nám, rodičům. Co prožijí, to se do nich zapíše – buď ve vědomé polovině jejich osobnosti v podobě slov, chování a vyslovených přání anebo v podvědomé polovině v podobě nutkání, nevysvětlitelného jednání a snů. Den za dnem se utváří jejich...

Návrat do lůna

Našim dětem vytváříme domov – stejně jako ho jednou pro nás vytvořili naši rodiče a my jsme v něm vyrostli. Domov dětem vytváříme VŠÍM: tím, jací jsme, čím pro děti jsme, co s nimi děláme, kudy s nimi chodíme, co jim dovolíme, co jim ukazujeme, co s nimi prožíváme – a také tím, jací nejsme, čím pro děti nejsme, co s nimi...

Štětcem přemalovat svět

Vzít modrou a nebe je modré. Vzít zelenou a silueta lesa je zelená. A když v rozčilení v autě vyprávím o tom, jak mě jedna kolegyně v práci naštvala a vyhrotím to dokonce tak, že si polohlasem neodpustím poznámku, že je ta žena kráva, slyším zezadu, jak děti se smíchem volají: „Kráva dělá búúú.“ Je to o pravdě. Ano, kráva dělá búúú. A tahle navíc...

O labutích a lidech – proměna jako metafora

Bylo nebylo, uprostřed modřínového háje propleteného vysokou trávou a lučními květy se rozkládalo malé jezero. Jeho voda byla už několik let zakalená a hladina v posledních týdnech nebývale klidná. Na jedné straně skláněla mohutná vrba své větve až k vodě. Na druhé straně chátralo kamenné zdivo dávného obydlí. Bylo bezvětří. Ticho přerušovaly jen pokojné pohyby ptáků na hladině. Labutě. Plavaly tam a sem,...

Proč chameleon?

Podstatou každého člověka je – proměna. A u těch malinkých lidí, u dětí, tomu není jinak. Ve školce či ve škole jsou to hodňoučká zlatíčka, hlasí se, pomáhají s mladšími dětmi, jedí samostatně vlastním příborem, vystřihují třeba hodinu složité tvary pro velikonoční výzdobu… ale pak přijdou domů a jako by je někdo vyměnil: skáčou komukoli do řeči a prý to musí...

Ten svět, v kterém zvířata mluví lidskou řečí

Nebylo možné si toho nevšimnout. Asi bych to ale neviděla, nebo lépe řečeno neslyšela, kdybych neměla děti. Stačilo se s nimi pustit do čtení Alenky v říši divů nebo do Medvídka Pú – světové klasiky, bez níž se žádné dítě neobejde – a objevil se přede mnou vzorec velmi specifického pohádkového žánru. Jako dítě jsem ho vnímala jinak, a jako rodič...